Přivolání
Od mala učím svého miláčka, že si mě musí hlídat, ať se mu neztratím. Samozřejmě se snažím nebýt sklerotik a jít ven jen s mlskami, není špatné mít i na malé kousíčky nakrájenou dětskou šunku, kabanos, více jim to voní a jsou ochotni za malý kousíček udělat i stojku na hlavě J Samozřejmě pokud by mu to nedělalo dobře, vybírám dál nějakou jinou mlsku. Je lepší mít co NEJMENŠÍ kousky, ať se nezdržují žvýkáním, musí to být jen k polknutí. Na začátku vycházky dám co nejdříve najevo, že dobrůtku mám, tzn. něco jednoduchého chci, co splní a dostane odměnu. Pak pustím na bezpečném místě mimino z vodítka a po malé chvilce (jak se vzdálí 20m, 30m, tak aby mě ještě slyšelo a hlavně vnímalo) mimino přivolám povelem, který se rozhodnu na přivolání používat. Ke mně. Pokud přiběhne, dám přehnaně najevo radost pochvalnými výkřiky a samozřejmě hned pamlsek, musí to být HNED, ať ví, za co to je a radost je - ty jsi zlatičko, hodňoučký, hladím a radostně výskám, intonace je strašně důležitá. Tu vnímají nejvíce. a samozřejmě hned zase dám volno, ať to nebere tak, že přijde a bude přivázaný, ale že dostane odměnu a může zase lítat. Pokud ovšem nereaguje na zavolání, postupně využívám všechny pomůcky - čapnu si, to mají štěňátka ráda a něžným hlasem volám, zlatičko, pojď ke mně, miloučce, ať ví, že ho čekají jen dobré věci. Pokud ani to nezabírá, další super pomůcka je univerzální slovo "NA" Sami uvidíte, na co nejlépe zareaguje. štěňata jsem také volala tak, že jsem nosila s sebou po louce kovovou misku! Na tu jsem zakřápala a hned byla u mě, to jsem měla já jako poslední záchranu, kdyby náhodou. Samozřejmě se snažím předcházet nebezpečným situacím, takže se dívám a dříve než pes vidím jakýkoliv pohyb a volám dříve. Čím bude starší, tím hůře se to učí, protože už bude mít zkušenosti a návyky a také pejsek časem zjistí, že ho voláte, když je pro něj nějaká zajímavá situace, takže se snažte VOLAT I KDYŽ NENÍ DŮVOD A ZASE HO HNED PO ODMĚNĚ PUSTIT. Každého svého psa učím také na tleskání případně mávání, má to spoustu výhod. Nemusím ječet na lesy a když jsem měla starou svou dalmatinku, ohluchla a dál úžasně fungovala na posunky. Sluch jí dá se říct nechyběl. Ale každý pejsek je jiný, zkoušejte, co vyhovuje. No a když Vám to situace dovolí, zkoušejte fintu - schování. Zase bezpečné místo, ať máte přehled, pejsek zaujatě někde čmuchá a nevnímá okolní svět, Vy se schováte za strom a pozorujete, kdy Vás začne hledat a jak postupuje, jestli čichem, nebo zmateně běhá po louce (včas se ukázat a zavolat, ať neuteče někam pryč a hlavně pořádně odměnit, když přiběhne. Mělo by to končit tím, že je u Vás a odměněný. Pokud to funguje tak, že Vás hledá, najde a zase má volnost, měl by si Vás už více hlídat, ať mu zase nezmizíte. Měl by pocítit na chvíli strach, že je sám, že jste se mu ztratili, protože on nedával pozor.